FoodPhore

Zadání

Kalorické deníky mají všechny stejnou vadu: zapsat jedno jídlo trvá dýl, než ho sníst. Najít položku v databázi, vybrat správnou variantu, dopočítat gramáž — a to třikrát denně. Po týdnu to odpadne a aplikace skončí mezi nepoužívanými ikonami.

Druhá potíž je, že většina lidí nesleduje jen kalorie. Bílkoviny a pitný režim rozhodují o tom, jestli má počítání vůbec smysl, jenže bývají schované o dvě obrazovky dál.

Řešení

Všechno je postavené kolem jediné otázky: jak dlouho trvá zapsat oběd?

Vyfotit a mít hotovo. Skener rozpozná jídlo z fotky, odhadne gramáž a dopočítá kalorie i rozpad na bílkoviny, tuky a sacharidy. K tomu přidá krátkou poznámku, čím jídlo doplnit — u broskve třeba hrst ořechů, protože sama o sobě má málo bílkovin. Když se aplikace netrefí, stačí do pole pod fotkou dopsat upřesnění — třeba že to jsou dvě porce. Pro balené potraviny zůstává čárový kód, pro to, co člověk jí pořád dokola, knihovna s vlastními položkami rozdělenými do kategorií. Ruční zadání je poslední záchrana, ne hlavní cesta.

Jedna obrazovka místo pěti. Kruh se zbývajícími kaloriemi, pod ním bílkoviny, tuky a sacharidy s poměrem k cíli, a hned pod tím voda s tlačítkem plus. Nic z toho není schované — po odemčení telefonu je vidět celý den najednou. Týdenní pás nahoře ukazuje, ve kterých dnech je záznam kompletní, takže doplnit včerejšek je otázka vteřiny.

Cíle se nehádají. Z pohlaví, výšky, váhy a cílové váhy aplikace spočítá BMI a navrhne denní příjem, pitný režim i rozdělení makroživin. Kdo chce, přepíše si je; kdo ne, nemusí řešit vůbec nic.

Den se uzavře shrnutím. V historii je u každého dne slovní zhodnocení — co sedlo, kde chyběly bílkoviny, jestli se stihl pitný režim. Místo holých čísel odpověď na otázku, jestli to bylo dobré, nebo ne.

Jak je to postavené

Jedna aplikace ve dvou podobách. Frontend je React 19 s Vite a TypeScriptem, stylovaný Tailwindem a animovaný Framer Motion. Díky vite-plugin-pwa se dá nainstalovat rovnou z prohlížeče a funguje i offline; Capacitor z toho samého balíčku udělá nativní aplikaci pro Android, která se dostane ke kameře.

Backend obstarává Supabase — přihlášení, databáze i pravidla přístupu. Každý řádek je chráněný row-level security, takže se k cizímu deníku nedostane ani klient s upraveným requestem; oprávnění nejsou v aplikaci, ale v databázi.

Rozpoznávání jídla z fotky běží v Edge Function, ne v telefonu. Má to dva důvody: klíč k modelu zůstává na serveru, kde ho nikdo nevytáhne z balíčku aplikace, a když se model nebo prompt změní, není kvůli tomu potřeba vydávat novou verzi do obchodu.

Výsledek

Zápis jídla se zkrátil na vyfocení, čímž zmizel hlavní důvod, proč lidé s deníkem po pár dnech končí. Kalorie, makra i pitný režim jsou na jedné obrazovce, takže aplikace odpoví na otázku „kolik si ještě můžu dát“ bez jediného kliknutí.

1 foto

místo hledání v databázi potravin

2

podoby z jedné codebase — PWA a Android

5

sledovaných hodnot včetně pitného režimu